Příběh jedné účetní, 2. díl

Co bylo po maturitě?

Jak jsem zmínila v prvním díle, tak dávno, když jsem odmaturovala a podala si přihlášku na obor Účetnictví a finanční řízení podniku, jsem se těšila, jak se do toho účetnictví víc dostaneme. Realita byla trochu jinde. Vyloženě na účetnictví byly asi 2 předměty a většina ostatních předmětů pro mě byla spíše nudná teorie = nutné zlo. Nicméně musím říct, že tam byly i předměty, které mě fakt bavily. Třeba informatika. Taky jsem si na VŠ uvědomila, že matika a statistika nejsou vůbec špatný předměty a začaly mě taky bavit. Stačilo si vše propočítat a pak to šlo tak nějak samo.

To jsem zas trochu odbočila od toho účetnictví, takže zpátky. Při studiu jsem měla brigádu v obchodě s oblečením a pořád jsem si přála získat víc praxe v tom účetnictví. Psala jsem do různých firem, ale všude požadovali praxi (kde jsem ji asi měla vzít, hahaha). Jednou mi spolužák poslal fotku inzerátu, který visel na nástěnce v jedné učebně. Stálo tam, že účetní firma hledá brigádníka. Vůbec jsem neváhala a poslala tam životopis. Pozvali mě na krátký pohovor a týden po něm mi psali, že by si mě rádi vyzkoušeli v praxi. Strašně jsem se těšila.

A takhle jsem získala první brigádu a zároveň praxi v účetní firmě.

Účetní – zaměstnanec

Po celou dobu studia jsem tam chodila pomáhat brigádně. Nejprve jsem pomáhala s administrativou, ale netrvalo to dlouho a zkusila jsem si také zadávání do účetního programu. Později jsem měla na starosti pár menších firem a poté odešla jedna kolegyně a já jsem dostala příležitost nastoupit místo ní. Místo jsem vzala a tak se ze mě stala účetní – zaměstnankyně.

Abych to zkrátila, tak jsem po 4 letech jsem dostala příležitost dělat tu samou práci, ale byla líp ohodnocená, tak jsem s docela těžkým srdcem místo opustila, abych záhy zjistila, že to v novém zaměstnání není ono. Přešla jsem později ke kamarádovi, který byl jednatelem v rodinné účetní firmě. Ze začátku to bylo super, skvělý kolektiv, ale pak se ukázalo, že pracovat s dlouholetým známým není úplně dobrý. Myslím, že to tak cítily obě strany, tak jsem se definitivně rozhodla, že zaměstnání opustím a půjdu na volnou nohu.

Na volnou nohu s jedním klientem

Když se trochu vrátím v čase, tak ještě při zaměstnání jsem získala prvního klienta, kterému zpracovávám účetnictví ještě teď. 🙂 Bylo to v době, kdy se zavádělo EET a oni museli kvůli tomu přejít na jiný systém. Můj taťka jim spravoval počítače, tak se zmínil o Pohodě a o mně. Udělala jsem jim tam tenkrát prvotní mini školení v Pohodě, nastavila vše potřebné, aby fungovalo EET a při té příležitosti se zeptala, jestli náhodou nehledají i účetní. Tenkrát byli zrovna nespokojeni s cenou za vedení účetnictví a slovo dalo slovo a svěřili se mi. 🙂

Když jsem tedy odešla z posledního zaměstnání, měla jsem jen tohoto jednoho klienta. Těch pár známých, kteří potřebovali udělat jednou ročně závěrku, nepočítám.

… pokračování zas někdy příště. 🙂