Švarcsystém – co to je, jak se posuzuje a jaké má právní důsledky

V souvislosti s růstem spolupráce mezi firmami a osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) se v Česku stále častěji objevuje termín „švarcsystém“. Tento článek se zaměřuje na to, jak se švarcsystém definuje, jak ho kontrolní orgány posuzují a jaké důsledky může mít pro obě strany spolupráce — bez předsudků či zaujatosti.

Co je to švarcsystém?

Švarcsystém (švarc nebo švarcík, práce na černo) je způsob spolupráce mezi firmou a osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ), který je navenek nastaven jako obchodní vztah, ale svým skutečným fungováním odpovídá zaměstnaneckému poměru.

OSVČ v takovém případě vystupuje jako dodavatel služby – má IČO, vystavuje faktury a nemá uzavřenou pracovní smlouvu. V praxi však často pracuje za podmínek, které jsou typické pro zaměstnance: má pevně danou pracovní dobu, pracuje podle pokynů firmy, používá její nástroje a je začleněna do její organizační struktury.

Z pohledu pracovního práva se jedná o nelegální zaměstnávání, protože skutečný pracovněprávní vztah je zastřen jiným typem smlouvy. Rozhodující přitom není název smlouvy a smlouva jako taková ani fakt, že je práce fakturována, ale reálný způsob výkonu práce.

Proč se tomu říká švarcsystém?

Název švarcsystém nepochází od „práce na černo“ (německy schwarz), jak se někdy mylně uvádí. Je odvozen od jména podnikatele Miroslava Švarce, který tento model spolupráce využíval už na přelomu 80. a 90. let.

Zajímavostí je, že původně nevznikl jako snaha obejít daně nebo odvody. Miroslav Švarc podnikal již před rokem 1989, kdy platila omezení týkající se zaměstnávání pracovníků v soukromém sektoru. Proto zvolil formu spolupráce s dalšími podnikateli místo klasického zaměstnávání.

Po roce 1989 v tomto modelu pokračoval a v průběhu 90. let o něm dokonce jednal se státní správou. Postupně však došlo ke změně právního pohledu státu na tento typ vztahů. V první polovině 90. let byl Miroslav Švarc opakovaně sankcionován, jeho firma skončila v konkurzu a celý koncept byl postupně označen za nepřípustný z hlediska pracovního práva.

Jak je švarcsystém vnímán dnes

V současnosti je švarcsystém považován za nelegální formu výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Zákon neřeší samotný pojem „švarcsystém“, ale hodnotí, zda konkrétní spolupráce naplňuje znaky závislé práce.

Důležité je zdůraznit, že spolupráce na IČO sama o sobě není problém. Problémem se stává až tehdy, když je nastavena a vykonávána tak, že fakticky nahrazuje zaměstnání.

Proč švarcsystém vadí státu

Na první pohled může švarcsystém působit jako dohoda dvou dospělých stran, která oběma vyhovuje. Firma získá flexibilního spolupracovníka a OSVČ větší volnost než v klasickém zaměstnání. Z pohledu státu je však tento model problematický hned z několika důvodů.

Obcházení pracovního práva

Základním důvodem, proč stát švarcsystém řeší, je ochrana pracovněprávních vztahů. Český právní řád vychází z toho, že závislá práce má být vykonávána v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu.

Pokud je práce vykonávána:

• osobně,
• podle pokynů druhé strany,
• v určitém čase a na určitém místě,
• se svěřenými pracovními pomůckami,
• a v rámci organizační struktury firmy,

pak zákon předpokládá, že jde o zaměstnání. Nahrazení tohoto vztahu obchodní smlouvou s OSVČ je z pohledu státu vnímáno jako obcházení zákoníku práce.

Nerovné podmínky na trhu práce

Dalším důvodem je narušení rovné hospodářské soutěže. Firmy, které využívají švarcsystém, mají nižší náklady než firmy, které zaměstnance zaměstnávají standardně.

Rozdíl vzniká zejména v oblasti:

• sociálního a zdravotního pojištění,
• nároku na dovolenou, nemocenskou či překážky v práci,
• odpovědnosti zaměstnavatele.

Stát tímto způsobem chrání i firmy, které dodržují zákonná pravidla a nesnižují náklady na úkor pracovněprávních předpisů.

Výpadek příjmů veřejných rozpočtů

Švarcsystém má také dopad na výběr daní a pojistného. Zaměstnanecký poměr je nastaven tak, aby byly odvody rozděleny mezi zaměstnance a zaměstnavatele. U OSVČ je struktura odvodů jiná a často nižší.

Pokud je zaměstnanecká práce systematicky nahrazována spoluprací s OSVČ, dochází z pohledu státu k:

• nižším odvodům na sociální zabezpečení,
• nižším příjmům veřejných rozpočtů,
• dlouhodobému oslabení systému sociálního pojištění.

Z tohoto důvodu se stát snaží trvat na tom, aby byl správně rozlišen pracovní a podnikatelský vztah.

Ochrana zaměstnanců – i těch „dobrovolných“

I když může OSVČ se švarcsystémem souhlasit dobrovolně, stát k této situaci přistupuje jinak. Pracovní právo je postaveno na principu ochrany slabší strany, kterou je typicky zaměstnanec.

OSVČ v režimu švarcsystému:

• nemá nárok na placenou dovolenou,
• nemá zaručenou ochranu při nemoci,
• nese větší ekonomické riziko,
• ale zároveň nemá skutečnou podnikatelskou nezávislost.

Stát proto tento model nevnímá jako rovnocenný obchodní vztah, ale jako potenciální oslabení sociálních jistot.

Prevence systémového zneužívání

Důležitý je také precedenční efekt. Pokud by švarcsystém nebyl postihován, mohl by se stát běžným standardem a postupně by nahrazoval klasické zaměstnávání v celých odvětvích.

Z pohledu státu nejde o jednotlivé případy, ale o nastavení pravidel pro celý pracovní trh. Cílem není zakázat spolupráci s OSVČ, ale zabránit tomu, aby se podnikání používalo pouze jako formální náhrada zaměstnání.

Státu tedy nevadí spolupráce na IČO jako taková.
Vadí mu situace, kdy je:

• práce vykonávána jako zaměstnání,
• ale právně zastřena obchodním vztahem.

Švarcsystém je tedy vnímán jako problém systémový, nikoliv osobní nebo morální. Jde o ochranu pracovního práva, rovnosti na trhu a stability veřejných financí.

Kolik se na švarcsystému reálně „ušetří“

Jedním z hlavních důvodů, proč se švarcsystém v praxi objevuje, je finanční rozdíl mezi zaměstnáváním a spoluprací s OSVČ. Tento rozdíl existuje objektivně a je dán nastavením daňového a odvodového systému.

Je důležité říct, že úspora se netýká jen jedné strany – ekonomický efekt mají obě. Právě proto je švarcsystém pro některé subjekty lákavý.

Úspora na straně firmy

Pokud firma zaměstnává pracovníka v pracovním poměru, nese kromě hrubé mzdy i odvody zaměstnavatele:

• sociální pojištění: 24,8 %
• zdravotní pojištění: 9 %

Celkem tedy 33,8 % navíc k hrubé mzdě.

U spolupráce s OSVČ firma:

• platí pouze sjednanou cenu (fakturu),
• nehradí odvody,
• neřeší dovolenou, nemocenskou, překážky v práci,
• nenese odpovědnost zaměstnavatele.

Rozdíl v celkových nákladech může činit desítky procent.

Příklad (orientační):
Zaměstnanec s hrubou mzdou 50 000 Kč stojí firmu přibližně 67 000 Kč.
OSVČ s fakturou 50 000 Kč stojí firmu 50 000 Kč.

Rozdíl je zřejmý, i bez započtení dalších nepřímých nákladů.

Úspora na straně OSVČ

Také OSVČ může mít v porovnání se zaměstnancem nižší odvodové zatížení, zejména pokud:

• uplatňuje výdajový paušál,
• nemá vysoké skutečné náklady,
• neplatí nemocenské pojištění,
• optimalizuje daňovou povinnost v rámci zákona.

Zatímco zaměstnanec odvádí:

• daň z příjmů,
• sociální pojištění,
• zdravotní pojištění,

OSVČ má větší flexibilitu v tom, jakým způsobem se její daňový základ stanoví.

Čistý příjem OSVČ může být při stejném „výdělku“ vyšší než čistá mzda zaměstnance.

Proč je rozdíl pro stát problém

Z pohledu státu nejde o jednotlivou úsporu, ale o součet těchto rozdílů v celém systému. Pokud je zaměstnanecká práce dlouhodobě nahrazována spoluprací s OSVČ:

• snižují se příjmy sociálního a zdravotního systému,
• mění se struktura financování veřejných rozpočtů,
• vzniká tlak na ostatní plátce.

Stát tedy neřeší „kolik kdo ušetří“, ale jaký má tento model dopad v měřítku celého trhu práce.

Důležitá poznámka

Finanční úspora sama o sobě není důkazem nelegálnosti.
Rozhodující není výše daní nebo odvodů, ale způsob, jakým je práce vykonávána.

Spolupráce na IČO může být ekonomicky efektivní a zároveň legální —
pokud odpovídá skutečnému podnikání.

Konkrétní srovnání: zaměstnanec vs. OSVČ (programátor)

Aby bylo zřejmé, kde vznikají rozdíly mezi zaměstnaneckým poměrem a spoluprací s OSVČ, podívejme se na konkrétní modelový příklad. V obou případech jde o stejnou práci programátora se stejnou „hodnotou práce“.

Základní předpoklady

• Hodnota práce: 100 000 Kč měsíčně
• Ročně: 1 200 000 Kč
• Zaměstnanec i OSVČ nemají děti ani jiné slevy než základní slevu na poplatníka
• OSVČ je hlavní činnost
• Cílem je ukázat tok peněz, nikoliv doporučení, jaký režim zvolit

Varianta 1: Zaměstnanec (hrubá mzda 100 000 Kč)

Pohled zaměstnance

Z hrubé mzdy zaměstnanec odvádí:

• zdravotní pojištění (4,5 %): 4 500 Kč
• sociální pojištění (7,1 %): 7 100 Kč
• daň z příjmů 15 %: 15 000 Kč
• sleva na poplatníka: –2 570 Kč

Čistá mzda zaměstnance:

100 000
− 4 500
− 7 100
− 12 430
= 75 970 Kč

Zaměstnanec obdrží 75 970 Kč měsíčně
Ročně přibližně 911 640 Kč

Pohled zaměstnavatele

Zaměstnavatel k hrubé mzdě hradí:

• zdravotní pojištění (9 %): 9 000 Kč
• sociální pojištění (24,8 %): 24 800 Kč

Celkové odvody zaměstnavatele:
33 800 Kč

Celkový měsíční náklad zaměstnavatele:

100 000 + 33 800 = 133 800 Kč

Ročně: 1 605 600 Kč

Pohled státu

Stát z jednoho zaměstnance s hrubou mzdou 100 000 Kč inkasuje měsíčně:

• zdravotní pojištění: 13 500 Kč
• sociální pojištění: 31 900 Kč
• daň z příjmů po slevě: 12 430 Kč

Celkem: 57 830 Kč měsíčně
Ročně: 693 960 Kč

Co toto srovnání ukazuje

S hrubou mzdou 100 000 Kč měsíčně/1 200 000 Kč ročně

• zaměstnanec obdrží 75 970 Kč / 911 640 Kč ročně
• stát inkasuje 57 830 Kč / 693960 Kč ročně
• zaměstnavatele stojí tato práce 133 800 Kč / 1 605 600 ročně

Rozdíl mezi tím, kolik práce stojí firmu, a kolik z ní reálně obdrží pracovník, je dán nastavením daňového a odvodového systému zaměstnaneckého poměru.

Právě tento rozdíl je klíčový pro pochopení, proč je spolupráce na IČO ekonomicky atraktivní — a zároveň proč stát sleduje, zda není zaměstnání nahrazováno pouze formálním podnikáním.

Varianta 2: OSVČ (programátor)

Stejnou práci v hodnotě 100 000 Kč měsíčně (1 200 000 Kč ročně) nyní vykonává programátor jako OSVČ. Níže jsou uvedeny dvě nejčastější varianty zdanění, které připadají v úvahu při tomto typu činnosti.

Cílem této kapitoly je ukázat tok peněz a rozdíly v odvodech, nikoliv hodnotit, která varianta je „lepší“.

a) OSVČ – klasický daňový režim (paušální výdaje 60 %

Základní údaje

• Roční příjmy: 1 200 000 Kč
• Paušální výdaje (60 %): 720 000 Kč
• Zisk (daňový základ): 480 000 Kč

Daň z příjmů

• 15 % ze zisku: 72 000 Kč
• Sleva na poplatníka: 30 840 Kč

Daň z příjmů: 41 160 Kč

Sociální pojištění

• Vyměřovací základ: 50 % ze zisku = 240 000 Kč
• Pojistné (29,2 %)

Roční sociální pojištění: 77 088 Kč

(zohledňuje skutečnou roční povinnost a navazující zálohy)

Zdravotní pojištění

• 13,5 % z 240 000 Kč = 32 400 Kč
• Minimální roční pojistné 2026: 39 672 Kč

Použije se minimum
Zdravotní pojištění: 39 672 Kč

Celkové roční odvody OSVČ (klasický režim)

Položka	Částka
Daň z příjmů	41 160 Kč
Sociální pojištění	77 088 Kč
Zdravotní pojištění	39 672 Kč
Celkem	157 920 Kč

b) OSVČ – paušální daň (1. pásmo, rok 2026)

Při splnění zákonných podmínek může OSVČ vstoupit do paušálního režimu, ve kterém platí jednu pevnou měsíční částku.

Paušální daň v roce 2026 (1. pásmo)

• Měsíční paušální daň: 9 984 Kč

Rozpis:

• daň z příjmů: 100 Kč
• sociální pojištění: 6 578 Kč
• zdravotní pojištění: 3 306 Kč

Roční přehled paušální daně

Položka	Částka
Daň z příjmů	1 200 Kč
Sociální pojištění	78 936 Kč
Zdravotní pojištění	39 672 Kč
Celkem	119 808 Kč

Co tato varianta ukazuje

Při stejné práci v hodnotě 1 200 000 Kč ročně:

• OSVČ v klasickém režimu odvede státu 157 920 Kč
• OSVČ v paušálním režimu odvede státu 119 808 Kč

Rozdíl mezi těmito dvěma režimy není dán druhem práce, ale způsobem zdanění a odvodů, který zákon pro OSVČ umožňuje.

Právě tento rozdíl v odvodech je jedním z faktorů, které vysvětlují, proč je spolupráce na IČO ekonomicky atraktivní — a zároveň proč stát pečlivě sleduje, zda spolupráce skutečně odpovídá podnikání, nebo pouze formálně nahrazuje zaměstnání.

Roční srovnání: zaměstnanec vs. OSVČ (programátor)

Předpoklady:

• Hodnota práce: 1 200 000 Kč ročně
• Zaměstnanec: hrubá mzda 100 000 Kč / měsíc
• OSVČ: hlavní činnost
• OSVČ (a): paušální výdaje 60 %
• OSVČ (b): paušální daň – 1. pásmo (2026)
• Pouze základní sleva na poplatníka
• Abstrahujeme od dovolených, placeného či neplaceného volna, náhrad za přesčasy, svátky apod.

Přehled ročních částek

Varianta	Čistý příjem pracovníka	Odvody + daň státu	Celkový náklad firmy	Rozdíl oproti zaměstnanci
Zaměstnanec	911 640 Kč	693 960 Kč	1 605 600 Kč	—
OSVČ – 60% paušál	(závisí na reálných nákladech)	157 920 Kč	1 200 000 Kč	−405 680 Kč pro stát −405 600 Kč pro firmu
OSVČ – paušální daň	1 080 192 Kč*	119 808 Kč	1 200 000 Kč	−574 152 Kč pro stát −405 600 Kč pro firmu

* u OSVČ v paušální dani je uveden příjem před započtením skutečných nákladů

Jak sloupec „rozdíl“ číst

• Rozdíl pro stát = rozdíl v tom, kolik stát inkasuje oproti zaměstnanci
• Rozdíl pro firmu = rozdíl v celkovém ročním nákladu oproti zaměstnání
• U OSVČ je rozdíl vždy ekonomický, nikoli automaticky právní

Tabulka ukazuje, že při stejné hodnotě práce se výrazně liší tok peněz mezi firmou, pracovníkem a státem. Tyto rozdíly vyplývají z rozdílného daňového a odvodového zatížení zaměstnanců a OSVČ. Právě zde vzniká ekonomická motivace ke spolupráci na IČO, která je z pohledu státu problematická pouze v případě, kdy fakticky nahrazuje zaměstnanecký poměr.

Jak se švarcsystém kontroluje a jaké hrozí sankce

Švarcsystém není kontrolován jedním úřadem izolovaně. V praxi se na jeho odhalování podílí více kontrolních orgánů, které spolu mohou spolupracovat a předávat si informace.

---

Kdo švarcsystém kontroluje

Státní úřad inspekce práce (SÚIP)

Hlavním kontrolním orgánem je inspekce práce. Ta posuzuje, zda práce vykonávaná OSVČ nenaplňuje znaky závislé práce, která má být vykonávána v pracovněprávním vztahu.

Inspektoři se zaměřují zejména na:

• způsob řízení práce,
• organizační začlenění osoby,
• skutečný průběh spolupráce (nejen smlouvy).

Kontrola může probíhat:

• přímo na pracovišti,
• na základě podnětu,
• v návaznosti na jinou kontrolu.

Finanční úřad

Finanční správa řeší švarcsystém z daňového hlediska. Pokud dospěje k závěru, že vztah měl charakter zaměstnání, může:

• doměřit daň z příjmů,
• doměřit pojistné,
• uložit penále a úroky z prodlení.

Finanční úřad obvykle neřeší „švarcsystém“ jako pojem, ale nesprávně nastavené daňové povinnosti.

OSSZ a zdravotní pojišťovny

V návaznosti na zjištění mohou vstupovat také:

• správa sociálního zabezpečení,
• zdravotní pojišťovny,

které řeší doměření pojistného a související sankce.

Jak kontroly švarcsystém posuzují

Důležité je, že kontrolní orgány:

• neposuzují jen smlouvu,
• ale hodnotí skutečný způsob výkonu práce.

Rozhodující není:

• že je práce fakturována,
• že existuje smlouva o spolupráci,
• že je osoba vedena jako OSVČ.

Rozhodující je realita každodenní spolupráce.

Sankce při zjištění švarcsystému

Sankce se mohou týkat obou stran – firmy i OSVČ.

Sankce pro firmu

Firma se dopouští nelegálního zaměstnávání. Hrozí jí:

• pokuta až 10 000 000 Kč,
• povinnost doplatit:
  • sociální pojištění,
  • zdravotní pojištění,
  • daň z příjmů,
• případné další sankce a penále.

Výše sankce se odvíjí od:

• rozsahu spolupráce,
• délky trvání,
• počtu osob.

Sankce pro OSVČ

OSVČ se může dopustit:

• umožnění nelegální práce,
• porušení povinností v oblasti daní a pojistného.

Hrozí jí:

• pokuta (řádově desítky až stovky tisíc korun),
• doměření pojistného,
• doměření daně včetně penále.

Důležité upřesnění

Sankce nejsou automatické a nevznikají „jen proto“, že někdo spolupracuje na IČO.
Vznikají až tehdy, když kontrola prokáže, že:

• práce má znaky závislé práce,
• ale není vykonávána v pracovněprávním vztahu.

Na závěr

Zákon a sankce vymezují hranice.
Samy o sobě ale neodpovídají na otázku, jak spolupráci na IČO nastavit tak, aby byla dlouhodobě udržitelná a právně bezpečná. Právě praktické nastavení spolupráce je oblast, kde vzniká nejvíce chyb – často nevědomky.

Proto aktuálně připravuji praktický manuál, který se zaměřuje na to,
jak spolupráci na IČO:

• posoudit z hlediska rizika švarcsystému,
• správně nastavit v praxi,
• a na co si dát pozor z pohledu kontroly, aniž by bylo nutné pohybovat se na hraně zákona.

Cílem není strašit ani obcházet pravidla, ale dát podnikatelům i firmám jasný rámec, ve kterém se mohou pohybovat s větší jistotou a klidem.

A pokud tě Švarcsystém zajímá více, právě pro tebe něco chystám a ty se to můžeš dozvědět mezi prvními:

Chci nezávazně na čekací listinu

Odesláním formuláře souhlasím se zpracováním osobních údajů a se zasíláním e-mailů. Podrobnosti najdete v Zásadách ochrany osobních údajů na adrese https://ucetni-kavarna.cz/ochrana-osobnich-udaju/. Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.

• Křestní jméno
• E-mailová adresa

Chci na čekací listinu