Březen, strašák všech účetních?

Krásný den, venku je teď 6°C, ale za oknem už to vypadá jarně. Příchod jara pro většinu účetních znamená závěrky, daně, DPH, závěrky. Ani já to nemám jinak. 🙂

Březen a účetní

Vzpomínám si, jak jsem jako zaměstnanec prožívala své první závěrky. Připadá mi to jako nedávno a přitom je to už 9 let. 😮

21.2. mám svátek a kolegyně mi tehdy přály, ať se nezblázním. Smála jsem se tomu, protože jsem si to představovala jako další normální měsíc. Záhy jsem ale pochopila, jak to myslely. 😀 Začali chodit „jednoročáci“ s doklady. Víc zvonil telefon a  kromě běžné práce jsme tak musely stíhat zpracovat doklady těm „jednoročákům“. Holky to tehdy měly rozdělené, já jsem „dostala“ klienty po kolegyni, kterou jsem vystřídala.

Bylo potřeba víc zabrat a tak jsme měly spoustu přesčasů, někomu trochu tekly nervy. Já jsem ale od přírody docela kliďas a beru prostě věci tak, jak jsou. S nadhledem a humorem. No, ve většině případech jsem se těm vtipům smála jen já, ale co už. 😀

Pamatuji si, že jsme se šéfovou uzavíraly jednu klientku, opravdu hodně milou a hodnou paní, ale to účetnictví, to teda vypadalo. Spousta nespárovaných položek na výpise, chybějící doklady, prostě bordel. Ale paní byla v klidu, na maily moc nereagovala a občas poslala nějaký dokument, který byl většinou duplicitní. 😀 Nakonec jsme to ale daly dokupy. V kanceláři jsme měly vyhrazený stůl, kde byly kopičky s DPFO, přehledy na OSSZ a na zdravotní pojišťovny. Každý den ty kopičky rostly. Když jsme to všichni zvládli a co si budeme povídat, vždycky se to prostě stihne :-), tak jsme si rozdělili, co kdo kam ponese. Já jsem nesla přehledy na VZP a OZP. Po úspěšném předání jsme šly na oběd a domů.

Vím, že už tehdy existovaly datové schránky a něco se posílalo elektronicky, tak jsem moc nechápala, proč se to muselo nosit osobně, čekat frontu u přepážek a kontrolovat, jestli mi potvrdí všechny kopie. Pořád jsem si musela slinit prsty, protože při tom množství papírů jsem měla suché ruce a nemohla jsem pořádně oddělit od sebe papíry. 😀

Takže to byly moje první závěrky. Nevím, jestli ta myšlenka přišla už tehdy nebo později, ale každopádně jsem se rozhodla, že já chci ty závěrky klidnější, pokud možno. A trochu systematičtější.

Povedlo se?

Po opuštění zaměstnání jsem si hned založila datovou schránku a od svého prvního klienta jsem si hned nechala podepsat plné moci pro podávání. A to mám tak doteď, i u těch „jednoročáků“. Většina z nich chce podat přiznání a přehledy každý rok a pravidelně se vrací. Nemusím tak každý rok řešit, jestli jsem opravdu všechno vytiskla, žádat je o podpisy a xkrát to kontrolovat. Také jsme s většinou klientů zavedli to, že podklady nahrávají na sdílené úložiště. Ode mě dostanou soupis toho, co je potřeba a už „jenom odškrtávají“ seznam. A mám hodně dobrého kámoše. Je to pan Excel a v něm mám pro sebe vytvořenou tabulku, kde si jenom poznamenám, že jsem to poslala. Loni vypadala takhle. V prvním a druhém sloupci, které nejsou vidět, je jméno klienta a kontakt.

Více času

Už loni, a pokud budu počítat „covid úlevy“, tak i předloni bylo na podání více času. Loni, kdy se zpracovával rok 2020, se v daňovém řádu objevila novela, že ti, kteří budou posílat elektronicky, mají termín prodloužen o měsíc. Musím říct, že mě to docela potěšilo, protože jsem na konci března měla termín porodu a neuměla jsem si představit, že to do termínu, protože jsem začínala být více unavená. Stejně jsem ale většinu stihla zpracovat před porodem. Když jsem se pak vrátila z porodnice, tak zas dost působily hormony a moc mi pracovat nešlo, tak jsem byla fakt vděčná, že jsem většinu stihla.

Co vy a březen? Jste rádi, že to všechno stihnete a hodíte nohy nahoru? Nebo odesíláte elektronicky a rozložíte si to? 🙂