
V souvislosti s růstem spolupráce mezi firmami a osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) se v Česku stále častěji objevuje termín „švarcsystém“. Tento článek se zaměřuje na to, jak se švarcsystém definuje, jak ho kontrolní orgány posuzují a jaké důsledky může mít pro obě strany spolupráce — bez předsudků či zaujatosti.
Švarcsystém (švarc nebo švarcík, práce na černo) je způsob spolupráce mezi firmou a osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ), který je navenek nastaven jako obchodní vztah, ale svým skutečným fungováním odpovídá zaměstnaneckému poměru.
OSVČ v takovém případě vystupuje jako dodavatel služby – má IČO, vystavuje faktury a nemá uzavřenou pracovní smlouvu. V praxi však často pracuje za podmínek, které jsou typické pro zaměstnance: má pevně danou pracovní dobu, pracuje podle pokynů firmy, používá její nástroje a je začleněna do její organizační struktury.
Z pohledu pracovního práva se jedná o nelegální zaměstnávání, protože skutečný pracovněprávní vztah je zastřen jiným typem smlouvy. Rozhodující přitom není název smlouvy a smlouva jako taková ani fakt, že je práce fakturována, ale reálný způsob výkonu práce.
Název švarcsystém nepochází od „práce na černo“ (německy schwarz), jak se někdy mylně uvádí. Je odvozen od jména podnikatele Miroslava Švarce, který tento model spolupráce využíval už na přelomu 80. a 90. let.
Zajímavostí je, že původně nevznikl jako snaha obejít daně nebo odvody. Miroslav Švarc podnikal již před rokem 1989, kdy platila omezení týkající se zaměstnávání pracovníků v soukromém sektoru. Proto zvolil formu spolupráce s dalšími podnikateli místo klasického zaměstnávání.
Po roce 1989 v tomto modelu pokračoval a v průběhu 90. let o něm dokonce jednal se státní správou. Postupně však došlo ke změně právního pohledu státu na tento typ vztahů. V první polovině 90. let byl Miroslav Švarc opakovaně sankcionován, jeho firma skončila v konkurzu a celý koncept byl postupně označen za nepřípustný z hlediska pracovního práva.
V současnosti je švarcsystém považován za nelegální formu výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Zákon neřeší samotný pojem „švarcsystém“, ale hodnotí, zda konkrétní spolupráce naplňuje znaky závislé práce.
Důležité je zdůraznit, že spolupráce na IČO sama o sobě není problém. Problémem se stává až tehdy, když je nastavena a vykonávána tak, že fakticky nahrazuje zaměstnání.
Na první pohled může švarcsystém působit jako dohoda dvou dospělých stran, která oběma vyhovuje. Firma získá flexibilního spolupracovníka a OSVČ větší volnost než v klasickém zaměstnání. Z pohledu státu je však tento model problematický hned z několika důvodů.
Obcházení pracovního práva
Základním důvodem, proč stát švarcsystém řeší, je ochrana pracovněprávních vztahů. Český právní řád vychází z toho, že závislá práce má být vykonávána v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu.
Pokud je práce vykonávána:
pak zákon předpokládá, že jde o zaměstnání. Nahrazení tohoto vztahu obchodní smlouvou s OSVČ je z pohledu státu vnímáno jako obcházení zákoníku práce.
Nerovné podmínky na trhu práce
Dalším důvodem je narušení rovné hospodářské soutěže. Firmy, které využívají švarcsystém, mají nižší náklady než firmy, které zaměstnance zaměstnávají standardně.
Rozdíl vzniká zejména v oblasti:
Stát tímto způsobem chrání i firmy, které dodržují zákonná pravidla a nesnižují náklady na úkor pracovněprávních předpisů.
Výpadek příjmů veřejných rozpočtů
Švarcsystém má také dopad na výběr daní a pojistného. Zaměstnanecký poměr je nastaven tak, aby byly odvody rozděleny mezi zaměstnance a zaměstnavatele. U OSVČ je struktura odvodů jiná a často nižší.
Pokud je zaměstnanecká práce systematicky nahrazována spoluprací s OSVČ, dochází z pohledu státu k:
Z tohoto důvodu se stát snaží trvat na tom, aby byl správně rozlišen pracovní a podnikatelský vztah.
Ochrana zaměstnanců – i těch „dobrovolných“
I když může OSVČ se švarcsystémem souhlasit dobrovolně, stát k této situaci přistupuje jinak. Pracovní právo je postaveno na principu ochrany slabší strany, kterou je typicky zaměstnanec.
OSVČ v režimu švarcsystému:
Stát proto tento model nevnímá jako rovnocenný obchodní vztah, ale jako potenciální oslabení sociálních jistot.
Prevence systémového zneužívání
Důležitý je také precedenční efekt. Pokud by švarcsystém nebyl postihován, mohl by se stát běžným standardem a postupně by nahrazoval klasické zaměstnávání v celých odvětvích.
Z pohledu státu nejde o jednotlivé případy, ale o nastavení pravidel pro celý pracovní trh. Cílem není zakázat spolupráci s OSVČ, ale zabránit tomu, aby se podnikání používalo pouze jako formální náhrada zaměstnání.
Státu tedy nevadí spolupráce na IČO jako taková.
Vadí mu situace, kdy je:
Švarcsystém je tedy vnímán jako problém systémový, nikoliv osobní nebo morální. Jde o ochranu pracovního práva, rovnosti na trhu a stability veřejných financí.
Jedním z hlavních důvodů, proč se švarcsystém v praxi objevuje, je finanční rozdíl mezi zaměstnáváním a spoluprací s OSVČ. Tento rozdíl existuje objektivně a je dán nastavením daňového a odvodového systému.
Je důležité říct, že úspora se netýká jen jedné strany – ekonomický efekt mají obě. Právě proto je švarcsystém pro některé subjekty lákavý.
Pokud firma zaměstnává pracovníka v pracovním poměru, nese kromě hrubé mzdy i odvody zaměstnavatele:
Celkem tedy 33,8 % navíc k hrubé mzdě.
U spolupráce s OSVČ firma:
Rozdíl v celkových nákladech může činit desítky procent.
Příklad (orientační):
Zaměstnanec s hrubou mzdou 50 000 Kč stojí firmu přibližně 67 000 Kč.
OSVČ s fakturou 50 000 Kč stojí firmu 50 000 Kč.
Rozdíl je zřejmý, i bez započtení dalších nepřímých nákladů.
Také OSVČ může mít v porovnání se zaměstnancem nižší odvodové zatížení, zejména pokud:
Zatímco zaměstnanec odvádí:
OSVČ má větší flexibilitu v tom, jakým způsobem se její daňový základ stanoví.
Čistý příjem OSVČ může být při stejném „výdělku“ vyšší než čistá mzda zaměstnance.
Z pohledu státu nejde o jednotlivou úsporu, ale o součet těchto rozdílů v celém systému. Pokud je zaměstnanecká práce dlouhodobě nahrazována spoluprací s OSVČ:
Stát tedy neřeší „kolik kdo ušetří“, ale jaký má tento model dopad v měřítku celého trhu práce.
Finanční úspora sama o sobě není důkazem nelegálnosti.
Rozhodující není výše daní nebo odvodů, ale způsob, jakým je práce vykonávána.
Spolupráce na IČO může být ekonomicky efektivní a zároveň legální —
pokud odpovídá skutečnému podnikání.
Aby bylo zřejmé, kde vznikají rozdíly mezi zaměstnaneckým poměrem a spoluprací s OSVČ, podívejme se na konkrétní modelový příklad. V obou případech jde o stejnou práci programátora se stejnou „hodnotou práce“.
Z hrubé mzdy zaměstnanec odvádí:
Čistá mzda zaměstnance:
100 000
− 4 500
− 7 100
− 12 430
= 75 970 Kč
Zaměstnanec obdrží 75 970 Kč měsíčně
Ročně přibližně 911 640 Kč
Zaměstnavatel k hrubé mzdě hradí:
Celkové odvody zaměstnavatele:
33 800 Kč
Celkový měsíční náklad zaměstnavatele:
100 000 + 33 800 = 133 800 Kč
Ročně: 1 605 600 Kč
Stát z jednoho zaměstnance s hrubou mzdou 100 000 Kč inkasuje měsíčně:
Celkem: 57 830 Kč měsíčně
Ročně: 693 960 Kč
S hrubou mzdou 100 000 Kč měsíčně/1 200 000 Kč ročně
Rozdíl mezi tím, kolik práce stojí firmu, a kolik z ní reálně obdrží pracovník, je dán nastavením daňového a odvodového systému zaměstnaneckého poměru.
Právě tento rozdíl je klíčový pro pochopení, proč je spolupráce na IČO ekonomicky atraktivní — a zároveň proč stát sleduje, zda není zaměstnání nahrazováno pouze formálním podnikáním.
Stejnou práci v hodnotě 100 000 Kč měsíčně (1 200 000 Kč ročně) nyní vykonává programátor jako OSVČ. Níže jsou uvedeny dvě nejčastější varianty zdanění, které připadají v úvahu při tomto typu činnosti.
Cílem této kapitoly je ukázat tok peněz a rozdíly v odvodech, nikoliv hodnotit, která varianta je „lepší“.
Daň z příjmů: 41 160 Kč
Roční sociální pojištění: 77 088 Kč
(zohledňuje skutečnou roční povinnost a navazující zálohy)
Použije se minimum
Zdravotní pojištění: 39 672 Kč
| Položka | Částka |
|---|---|
| Daň z příjmů | 41 160 Kč |
| Sociální pojištění | 77 088 Kč |
| Zdravotní pojištění | 39 672 Kč |
| Celkem | 157 920 Kč |
Při splnění zákonných podmínek může OSVČ vstoupit do paušálního režimu, ve kterém platí jednu pevnou měsíční částku.
Rozpis:
| Položka | Částka |
|---|---|
| Daň z příjmů | 1 200 Kč |
| Sociální pojištění | 78 936 Kč |
| Zdravotní pojištění | 39 672 Kč |
| Celkem | 119 808 Kč |
Při stejné práci v hodnotě 1 200 000 Kč ročně:
Rozdíl mezi těmito dvěma režimy není dán druhem práce, ale způsobem zdanění a odvodů, který zákon pro OSVČ umožňuje.
Právě tento rozdíl v odvodech je jedním z faktorů, které vysvětlují, proč je spolupráce na IČO ekonomicky atraktivní — a zároveň proč stát pečlivě sleduje, zda spolupráce skutečně odpovídá podnikání, nebo pouze formálně nahrazuje zaměstnání.
Předpoklady:
| Varianta | Čistý příjem pracovníka | Odvody + daň státu | Celkový náklad firmy | Rozdíl oproti zaměstnanci |
|---|---|---|---|---|
| Zaměstnanec | 911 640 Kč | 693 960 Kč | 1 605 600 Kč | — |
| OSVČ – 60% paušál | (závisí na reálných nákladech) | 157 920 Kč | 1 200 000 Kč | −405 680 Kč pro stát −405 600 Kč pro firmu |
| OSVČ – paušální daň | 1 080 192 Kč* | 119 808 Kč | 1 200 000 Kč | −574 152 Kč pro stát −405 600 Kč pro firmu |
* u OSVČ v paušální dani je uveden příjem před započtením skutečných nákladů
Tabulka ukazuje, že při stejné hodnotě práce se výrazně liší tok peněz mezi firmou, pracovníkem a státem. Tyto rozdíly vyplývají z rozdílného daňového a odvodového zatížení zaměstnanců a OSVČ. Právě zde vzniká ekonomická motivace ke spolupráci na IČO, která je z pohledu státu problematická pouze v případě, kdy fakticky nahrazuje zaměstnanecký poměr.
Švarcsystém není kontrolován jedním úřadem izolovaně. V praxi se na jeho odhalování podílí více kontrolních orgánů, které spolu mohou spolupracovat a předávat si informace.
Hlavním kontrolním orgánem je inspekce práce. Ta posuzuje, zda práce vykonávaná OSVČ nenaplňuje znaky závislé práce, která má být vykonávána v pracovněprávním vztahu.
Inspektoři se zaměřují zejména na:
Kontrola může probíhat:
Finanční správa řeší švarcsystém z daňového hlediska. Pokud dospěje k závěru, že vztah měl charakter zaměstnání, může:
Finanční úřad obvykle neřeší „švarcsystém“ jako pojem, ale nesprávně nastavené daňové povinnosti.
V návaznosti na zjištění mohou vstupovat také:
které řeší doměření pojistného a související sankce.
Důležité je, že kontrolní orgány:
Rozhodující není:
Rozhodující je realita každodenní spolupráce.
Sankce se mohou týkat obou stran – firmy i OSVČ.
Firma se dopouští nelegálního zaměstnávání. Hrozí jí:
Výše sankce se odvíjí od:
OSVČ se může dopustit:
Hrozí jí:
Sankce nejsou automatické a nevznikají „jen proto“, že někdo spolupracuje na IČO.
Vznikají až tehdy, když kontrola prokáže, že:
Zákon a sankce vymezují hranice.
Samy o sobě ale neodpovídají na otázku, jak spolupráci na IČO nastavit tak, aby byla dlouhodobě udržitelná a právně bezpečná. Právě praktické nastavení spolupráce je oblast, kde vzniká nejvíce chyb – často nevědomky.
Proto aktuálně připravuji praktický manuál, který se zaměřuje na to,
jak spolupráci na IČO:
Cílem není strašit ani obcházet pravidla, ale dát podnikatelům i firmám jasný rámec, ve kterém se mohou pohybovat s větší jistotou a klidem.