Seriál DPH, 2. díl: místo plnění, předmět daně, zdanitelné plnění

V rámci Zákona o DPH se setkáme s mnoha pojmy. Některé jsou obecně známé, ale co se týče právě DPH, tak jsou tu pojmy a termíny, které mohou být odlišné nebo jinak vyložené od termínů, které známe z jiných daní, třeba z „příjmovky“.

V tomto článku se zaměříme na to, co je místo plnění a co je předmět daně.

Místo plnění

Určení místa plnění je pro účely DPH hodně důležité, jelikož právě místo plnění rozhoduje o tom, zda budeme zdaňovat podle našeho zákona nebo ne. Pokud se totiž místo plnění nachází mimo tuzemsko, nemůžeme s plněním pracovat a zdaňovat jej podle českého zákona.

Místo plnění se určuje na základě různých pravidel, které jsou uvedeny přímo v zákoně. Jinak se stanovuje místo plnění při dodání zboží, jinak při poskytnutí služby.

Dodání zboží

Místo plnění u dodání zboží upravuje §7 – §8a Zákona o DPH. Při určení je důležité, zda je dodání zboží spojené s přepravou.

• Zboží bez přepravy: místo plnění je tam, kde se uskutečňuje dodání zboží (obchody).
• Zboží dodávané s přepravou: místo plnění je tam, kde začíná přeprava.
• Zboží dodávané s instalací: místo plnění je tam, kde probíhá montáž nebo instalace.

Při dodání zboží je také nutné rozlišovat režimy při řetězových obchodech a prodeje na dálku. Zde je ale problematika složitější, proto se tímto nebudeme nyní zabývat a bude nám stačit informace, že existuje více režimů dodání zboží.

Poskytnutí služby – základní pravidlo pro určení místa plnění

Určení místa plnění u služeb je mnohem složitější. Nejdříve musíme pochopit typ služby. Zákon totiž na různé typy služeb pohlíží jinak a pro některé z nich má zvláštní pravidla pro určení místa plnění.

Základním pravidlem určení místa plnění při poskytnutí služby je podle toho, zda je služba poskytnuta osobě povinné k dani (např. jiný podnikatel) nebo osobě nepovinné k dani (občan). Základní pravidlo je definováno v §9 Zákona o DPH.

• Poskytnutí služby osobě povinné k dani – místo plnění je tam, kde má příjemce služby sídlo nebo provozovnu.
• Poskytnutí služby osobě nepovinné k dani – místo plnění je tam, kde má poskytující osoba sídlo nebo provozovnu.

Kromě těchto obecných pravidel jsou pak výjimky při určení místa plnění u různých typů služeb. V článku si projdeme jen některým z nich.

Místo plnění u služby, která se vztahuje k nemovité věci

Místo plnění je tam, kde se nemovitá věc nachází. Přitom nezáleží na tom, zda je příjemce služby osoba povinná k dani nebo třeba běžný občan. Stanovení místa plnění je tedy jasné. Zákon nevyjmenovává služby, které se považují za ty, které souvisí s danou nemovitostí, ale pro příklad jsou to tyto:

• služby znalce a realitní kanceláře,
• stavební práce,
• polní práce,
• ubytovací služby,
• vypracování různých plánů.

Místo plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy, veletrhy, výstavy

Místo plnění je závislé na tom, zda službu poskytujeme osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani.

• Osobě povinné k dani – místo plnění se řídí základním pravidlem – místo plnění je tam, kde má příjemce služby sídlo nebo provozovnu. Výjimkou je akorát vstupné, kde se místo plnění určuje podle místa konání konkrétní akce. Vstupným je v tomto případě vstupenka, permanentka, účastnický poplatek.
• Osobě nepovinné k dani – místo plnění je tam, kde se koná konkrétní akce.

Místo plnění při poskytnutí stravovacích služeb

Zde je velmi snadné určit místo plnění, neboť je tam, kde se skutečně služba poskytuje. Nezáleží na tom, zda je poskytnuta osobě povinné nebo nepovinné k dani.

Výjimkou jsou akorát stravovací služby na palubě letadel, lodí, ve vlaku během přepravy. Zde se místo plnění určí podle místa zahájení přepravy osob.

Místo plnění při poskytnutí přepravy osob

U přepravy osob je místo plnění tam, kde se uskutečňuje příslušný úsek přepravy. Zde nerozlišujeme, jestli je plnění uskutečněno pro osobu povinnou k dani nebo osobu nepovinnou k dani. Úsek ujetý mimo ČR není v tuzemsku předmětem daně.

Další specifické případy, které přímo vyjmenovává zákon a místo plnění se určuje jinak, než podle základního pravidla jsou tyto:

• přeprava zboží,
• práce na movité věci,
• zprostředkovatelské služby,
• nájem dopravního prostředku,
• telekomunikační služby,
• §10h ještě vyjmenovává další služby poskytnuté osobě nepovinné k dani.

Předmět daně

Podle zákona o DPH jsou předmětem daně tato plnění:

• dodání zboží,
• poskytnutí služby,
• pořízení zboží z jiného členského státu EU,
• pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani
• dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

Aby plnění bylo zdanitelné podle zákona o DPH, musí být:

• úplatné (kromě výjimek) – úplata neznamená úhrada,
• místo plnění musí být v tuzemsku,
• plnění je uskutečněno osobou povinnou k dani,
• plnění je uskutečňováno v rámci ekonomické činnosti.

Zdanitelné plnění

Podle Zákona o DPH také platí obecná zásada, že zdanitelné plnění vzniká:

• Ke dni uskutečnění zdanitelného plnění – to je den dodání zboží nebo poskytnutí služby. Samozřejmě existují výjimky, jako třeba u převodu nemovitých věcí, dodání energií, poukazy atd., ale tím se v tomto článku zabývat nebudeme.
• Ke dni přijetí úplaty, pokud okamžik přijetí úplaty předchází uskutečnění zdanitelného plnění. Tím může být například nám zaplacená záloha.

Aby vzniklo zdanitelné plnění, musí být dostatečně známy také tyto údaje:

• musí být specifikováno zboží či služba,
• sazba daně,
• místo plnění.

Zdanitelné plnění má také hodně blízko ke vzniku daňové povinnosti, což už nám napoví, v jakém zdaňovacím období budeme odvádět DPH.

Zdanitelné plnění při dodání zboží

Obecně při dodání zboží dochází k uskutečnění zdanitelného plnění v momentě, kdy můžeme se zbožím nakládat jako vlastník. U specifických případů se potom den zdanitelného plnění určí takto (zmiňuji některá specifika):

• u komisionářské nebo obdobné smlouvy dnem dodání zboží třetí osobě,
• u dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné buď dnem předání nebo dnem doručení vyrozumění o změně vlastnictví, a to tím dnem, který nastane dříve,
• u dodání energií je to den odečtu z měřícího zařízení.

Zdanitelné plnění při poskytnutí služby

Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby (nebo vystavení daňového dokladu, viz. obecná zásada). Stejně jako u dodání zboží mají různé služby svou speciální úpravu (zmiňuji zase některé):

• u smlouvy o dílo je to den převzetí díla nebo jeho části,
• u služeb, které jsou spojeny s nájmem je to den zjištění skutečné výše nájmu,
• u telekomunikačních služeb je rozhodující „den odečtu“.

U služeb ještě platí, že pokud je služba poskytována déle než 12 měsíců, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování služby započato (započato bylo 2023, nejpozději 31.12.2024 dojde k uskutečnění zdanitelného plnění).